Hračky a Vánoce

Co se hraček týče, poslední dobou se vracím do dětství. Neuplyne den, abych na půdě neobjevil hračku, která sice vypadá, že pamatuje přinejmenším století páry, ale mám s ní asociovaných tolik vzpomínek, že celý svět se na chvíli soustředí na malou ošuntělou hračku v mé dlani. A vzpomínky se rojí jedna za druhou – jééé, to si pamatuju, s tímhle sem si hrál – dávno zapomenuté intenzivní zážitky, které najednou prostě jsou. Pořizuji si hračky často a rád, dnes už to samozřejmě nejsou žádná autíčka a lego, ale povětšinou hračky pro velké – elektronika a vybavení do bytu. Už mi dávno chybí fantazie, která obyčejnou vařečku při hře promění v ten nejostřejší meč, který je pro boj z drakem (polštářem ze sedačky) naprosto nezbytnou pomůckou, ale co se hravosti týče, mám pocit, že v téhle disciplíně si s dcerou rozhodně nezadám  Pro člověka, jako jsem já, jsou vlastní děti požehnáním i proto, že hračkami, po kterých vždycky toužil a nikdy nedostal, může obdarovat vlastní ratolesti, se kterými je pak důkladně vyzkouší. Pro nadělování hraček jsou úplně nejlepší Vánoce. Většinou se mezi spoustou oblečení a dárků „šitých na míru“ pár hraček vašeho dětství ztratí a spokojeni jsou úplně všichni. Děti mají něco nového, hračky, se kterými si rády hrají samy a ke společnému trávení času tatínka nemusí dvakrát přemlouvat a tatínek? Ten si přeci hraje rád a často.